A je to tady zase. Vánoce a konec roku. K tomu se dá napsat klasickou českou větu: „To je hrozný, jak to utíká.“ Někdo má to štěstí, že slaví bílý Vánoce na sněhu, no a na někoho zbydou zas tradičně ty na blátě. Pro Cromwell, kde je na Boží hod 28 stupňů ve stínu, neplatí ani jedna varianta.
Možná by tě zajímalo, jak vánoční svátky v létě na opačný straně světa probíhaj. Dalo by se to přirovnat asi k letním prázdninám v Čechách, kdy má škodovka celozávodku. Lidi vyrážej k vodě, na túry a tak různě do „světa“. Nejsou to takový ty klasický Vánoce jako u nás, kde navštěvujem příbuzný, cpem se cukrovím a koukáme na pohádky. Vzhledem k tomu, že léto si už konečně svoji cestu sem na jižní ostrov prošláplo, se ani není co divit. Vysoký teploty a dlouhý dny sváděj spíš k venkovním grilovačkám než k ležení na gauči a sledování S čerty nejsou žerty. Co se ale moc neliší, je mše v kostele. Výzdoba sice není tak nápadná, nicméně je to asi jediný místo, kde na tebe může vánoční atmosféra aspoň trochu dejchnout. Pokud navíc neznáš anglickej text písní a modliteb, pomáhá ti projektor přidělanej u oltáře, na kterym se během celý mše zobrazujou slova. Varhany sice v kostele jsou, ale nikdo na ně nehraje. O tóny varhan a jinejch nástrojů se totiž taky stará projektor s reprákama. Je to takový trochu moderní pojetí a moc se to do kostela nehodí.
Dárky se rozbalujou 25. prosince ráno a Ježíškovi tady leze do zelí jeden tlusťoch, kterej si říká Santa Claus. Jako vánoční stromečky si lidi domů pořizujou živý i umělý jehličnany, většinou borovice. Já jsem musel trochu improvizovat a jako stromeček mi posloužil lahváč dvanáctky Budvaru. Nebylo to ale jentak. Po Budvaru se posledního téměř půl roku jakoby slehla zem a není nikde k sehnání. Jednou v tejdnu jsem šel zkusit štěstí do místního obchodu s alkoholem a u pultu stál prodavač pocházející z Indie. Na otázku, jestli má nějaký český pivo, zaraženě koukal a nevěděl, co má odpovědět. Po pár vteřinách se probudil a řekl: „Jakýže pivo chceš? Chillský?“ Po upřesnění, že hledám pivo z Český republiky, jako je třeba Budweiser Budvar, zareagoval: „Joo, Budweiser máme.“ Na chvilku se odmlčel a dodal: „Je ale z Ameriky.“ Dobře, tak tudy cesta nevedla. Zeptal jsem se proto, jestli nemá aspoň Pilsner Urquell. Tentokrát se prodavač rozzářil a s nadšením prohlásil: „Máme spoustu pilsnerů. Z celýho světa!“ To už mi nedalo a začal jsem se smát. Každý druhý pivo tady na sobě totiž má nápis „pivo plzeňskýho typu.“ Po všech útrapách jsme se ale přece jen s Indem dopracovali k tomu pravýmu a původnímu Pilsneru. Snad se teď neurazíš, ale Plzeň, to prostě není ono, takže pátrání po Budvaru i přes to nadále pokračovalo. Nakonec ho objevil kamarád Honza v jednom obchodu ve městě Wanaka. Celej pakl byl sice za 29 dolarů, což v přepočtu vychází na téměř 37 Kč za jedno malý pivo, ale proč si neudělat na Vánoce radost.
Vzhledem k tomu, že se s dalšíma dvěma Čechama tady na sadě a v kempu vidíme minimálně, tak tu pravou češtinu je slyšet jen zřídka. Za to ale naučenou češtinu od místních kiwáků je slyšet poměrně často. Ráno při vaření snídaně běžně slyšíš „dobrý ráno“ nebo případně trochu ostřejší verzi „dobrý den, pičo“. To je taková klasika – ať už se učíš jakejkoliv jazyk, vždycky tvůj slovník obsahuje v první řadě sprostý slova a až pak cokoliv dalšího. Jednou při trhání třešní se z protějšího stromu ozvalo: „Ahoj, jak se máš?“ K mýmu překvapení to byl jeden z novozélanďanů. Anglicky jsem se ho teda zeptal, jaktože umí česky a on na to lámaně ale srozumitelně: „Já studoval jsem jeden rok v Praze.“ Učení to bylo prej náročný, ale něco si přece jen zapamatoval.
Letošní mizernej začátek léta znamenal pro úrodu třešní tvrdej úder. Abys měl(a) představu, jak rozdílnej rok letos panuje, tak vloni všechny odrůdy třešní dozrály a byly otrhaný za 4 tejdny, za to letos se v tom plácáme už skoro 2 měsíce a furt není hotovo. Dozrává to pomalu, takže jednotlivý řady stromů procházíme třeba i čtyřikrát. Pár dní na kontrakt (tzn. s odměnou dle počtu nasbíranejch belíků) se nám ale pracovat poštěstilo, takže jsme si okusili, jak probíhaj sadový závody o nejvyšší počet belíků. Celej den jedeš jak fretka a snažíš se z toho vytřískat co nejvíc. Většina z nás se pohybovala kolem průměru zhruba 40 belíků za den, přičemž na minimální mzdu bylo potřeba 24, ale jeden pár sběračů z Uruguaye tenhle průměr lehce přestřelil a stanovil neuvěřitelnej rekord v podobě 64 belíků. Jak to dokázali? To nikdo nechápe. Sám jsem vedle nich půl dne dělal a ta rychlost, jakou plnili svoje belíky, byla neskutečná. To tak děláš pátej belík a říkáš si, že máš tempo víc než slušný, a pak se podíváš vedle a tam už každej počítaj dvanáctej belík. V ten okamžik máš na výběr dvě možnosti – buď tě to motivuje ke zrychlení nebo to vzdáš a zpomalíš. Mě nejdřív pohltila ta první možnost, nicméně s každym dalším dnem se to plynule přehouplo k možnosti druhej.
Třešně jsou i přes tu nepřízeň počasí velký a šťavnatý, takže si sem tam neodpustíš je ochutnat. Někdy jsou natolik dobrý, že při trhání vždycky jednu hodíš do belíku a druhou do pusy. A pak si tak trochu připadáš, jak Petr Máchal při rozdělování mincí z kouzelnýho kabátu – jedna pro mě a jedna pro pana krále. Když trháš několik dní v kuse, všechno děláš už tak nějak automaticky a může ti z toho začít i lehce hrabat. Abys docílil(a) co největší rychlosti, musíš dělat oběma rukama nezávisle na sobě, a to může bejt u někoho dost zásadní a nepřekonatelnej problém. Často se ti stane, že se svazkem třešní skončí v belíku i listí, takže svazek jednou rukou vytáhneš a druhou z něho to listí obíráš. Po dokončení týhle činnosti držíš v jedný ruce listí a v druhý samotný třešně. Na chvíli se zamyslíš a snažíš se splnit poslední zdánlivě jednoduchej úkol – listí vrátit do belíku a třešně zahodit. Nebo je to přesně naopak? Jak říkám, občas ti z toho může pěkně hrabat.
PS: Hezký Vánoce, pohodový svátky a pevný zdraví do novýho (a zas o kus lepšího) roku 2019! A díky všem za dopisy a zprávy, který jste mi před odjezdem dali nebo během roku poslali. S nedávnou změnou trenéra Manchesteru United teď stojí za zmínku dopis od rodiny Lewandowskejch (snad se nebudou zlobit, že je to tady zveřejněný). Dopis byl nadepsanej “Otevři, až bude špatně…” a po otevření vykoukl text: “Vždycky může být hůř!!!” Na druhej straně byla vytištěná tabulka anglický Premier League, kde byl Manchester United beznadějně na posledním místě. Snad to není předzvěst pro letošní sezónu! 😀 Tím chci říct, že všechny vaše dopisy byly skvělý a mockrát díky za ně.
Doporučený místa k navštívení: Mary Immaculate and the Irish Martyrs Catholic Church, Kawarau River, Lake Dunstan
Nazdááár. Ohromný úspěch, někdo tě nepozdravil how are you, ale rovnou česky, jak sem máš :))) Stejně bych ho nenáviděl… :)) Pobavila mě teda koupě českýho piva, speciálně věta: Máme spoustu pilsnerů. Z celýho světa! :)))) Z toho sadu by mě hráblo, už jen když to vidím… A někdo po vás ty nasbíraný třešně kontroluje? Jinak je tam zátiší s kolem, tak je to dobrý :)))
Zdáár, no hele je to až k nevíře, ale na to každodenní “how are you” se dá zvyknout. Tady to totiž lidi používaj tak nějak rozumně.. ne jak v Christchurch, kde se tě zeptaj pětkrát za den :)). Epizoda s Indem byla celá komická.. na americkej budweiser jsem už celkem alergickej, protože tohle nebyl první případ, kdy mi místo našeho Budvaru cpali tu americkou náhražku :)). Třešně kontrolujou ve skladu, kde to zároveň i tříděj a balej k prodeji. Jednou už nás varovali, ať si dáme pozor na to množství listí a klacků v belíkách. Pár let zpátky tady dokonce měli odborníka, kterej belíky cpal z půlky listím, aby se mu plnily rychlejc 😀
Ahoj, příjemný vánoční počteníčko. Třešně docela velký a při pohledu na ty aleje, procházet je 4x, tak mám depku jen při pomyšlení, natož to fyzicky trhat. Jarda Lew. by mohl zkusit věštit – to mně fakt pobavilo – dost dobrý. Tak ať je konec třešním a můžeš trhat něco většího :))
Ahoj, některý třešně jsou fakt obrovský.. to je pak radost trhat. Horší je to, když jsou mrňavý a je jich třeba 20 na jedný větvičce. To jich pak chceš najednou vzít co nejvíc a zůstane ti v ruce i celá větev :)). Doufejme, že předpověď Lewandowskiho byla jen pro případ, kdy by na lavičce setrval Mourinho :)). Díky, meruňky už netrpělivě čekaj za rohem.
Dobrý den z Lična, s úžasem obdivujeme Vaše putování a uvolněný popis pocitů, které Vás obklopují. Je super se zasnít a představit si ten přírodní všudypřítomný ráj. Děkujeme a přejeme pohodový průběh celé expedice, jste borci!
Dobrý večer z Cromwellu, díky za Vaši zprávu. Psaní článků je svým způsobem zabíjení dvou much jednou ranou. Je na to na jednu stranu možnost, jak se s ostatníma podělit o zážitky, a na druhou stranu jakejsi osobní zápis do deníku pro připomenutí, jak se tady člověk měl. Paměť je krátká a když je to černý na bílym, líp se vzpomíná :). Díky a mějte se.
ještě dodatek…až při každodenní projíždce s Bertou na čerstvém vzduchu (+2 st a studený vítr) mi došlo, že máš skvělé, bohaté a nezapomenutelné vánoční svátky 18 000 km daleko – jednak velkým úsilím sehnat ten správný český stromek, návštěvou kostela a zejména těmi úžasnými dárky pod stromečkem, protože při jejich otvírání byli kamarádi vedle Tebe (a mohli jste i zavzpomínat) a to je něco úžasného… až dojemné a asi i neopakovatelné. Ty vzkazy jsou důležité pro zlepšení nálady, když je potřeba.
Je to tak, jak píšeš. Celou dobu mě vánoční atmosféra míjela hodně velkym obloukem, ale i přesto jsem si nechal poslední tři dopisy, který neměly určený datum otevření, až pod “stromeček”. Po přečtení si uvědomíš, že tohle jsou ty nejlepší dárky, jaký si můžeš přát. Stačí kousek papíru, pár slov nebo dobrej nápad a udělá ti to radost jako máloco. A společně s tou mší v kostele to nakonec, jako sice netradiční ale přece jen Vánoce, působilo 🙂
Ahoj Pepo, úžasně jsi popsal, jak konkuruješ špačkům, oni taky kam vlítnou, jsou k nezastavení.
Akorát s listím si problémy nedělaj :-).
Přejeme ti výdrž a do nového roku stálé sluníčko na tváři. Marta a Vráťa
Ahoj na Skalku, je fakt, že my jsme vlastně taky takový špačkové. Občas toho v puse skončí víc než v belíku :). Mockrát díky a vám oběma také přeji hlavně zdraví a pohodu do nového roku.