Zpátky do lavic

Zéland píše různý příběhy. Někdo z domoviny odjíždí za pěknou přírodou, za poznáním jazyka a nový kultury nebo prostě jen za dobrodružstvím. Pro někoho to zas znamená radikální krok s vidinou životní změny. Ať už kvůli problémům s alkoholem, závislosti na drogách nebo náročný vojenský službě na misích v Afghánistánu. Někdo zas svou rodinu opouští pro hledání lepší životní úrovně, která je v jeho rodný zemi dost mizerná. Přesně to se týká filipínský rodiny, u který teď momentálně bydlím a která se shodou okolností vydala po osmi letech na měsíční dovolenou domů do Filipín.

Marlon, Claudia, Lance a Dion (na fotce tady) se několik tejdnů postupně chystali na svůj velkej návrat za rodinou. V práci si zařídili dlouhou dovolenou a ve školách takový druhý letní prázdniny. Sem pomalu přichází zima, ale na Filipínách je kolem 35 stupňů. V noci to sice klesá „až“ k osmadvaceti, ale furt je to víc než dvakrát tolik, co máme na jižním ostrově. S sebou na cestu si každej mohl sbalit sedmikilový příruční zavazadlo a třicetikilovej kufr. Když došlo ke kontrolnímu vážení, váha postupně ukazovala čísla jako 35, 41 a podobně. Příruční zavazadla zas lítaly s váhou kolem jedenácti kilo. Marlon se jen podíval na Claudii a prohodil: „Já ti to říkal.“ Vzhledem k tomu, že je na Filipínách drahá čokoláda, většina kufrů byla doslova napraná tabulkama čokolády a sklenicema Nutelly. Jenom čokoláda z jednoho kufru vážila přes čtyři kila. Dojít teda muselo k redukování obsahu, což vedlo k tomu, že když tady teď v kuchyni otevřeš skříň, kouká na tebe regál jak z místního cukrářství. Balení nakonec bylo zdárně dokončený a rodina odjela. Barák tak máme na starosti ve dvou s Ankushem a jelikož on chodí i na noční směny, často se ani nepotkáme. Jednou v tejdnu jsem ale přišel z práce a celym barákem zněla indická hudba s opakujícím se textem „Hare Rama, Hare Krišna.“ Už samotná melodie byla dost vtipná a upřímně – moc poslouchat se to nedalo. Nezbejvalo teda nic jinýho, než zavřít dveře a pustit si českou verzi Harlej Krišna. Ta zněla o poznání líp.

Před odletem se nám s Marlonem podařilo dát dohromady plánovanej česko-anglicko-filipínskej mini slovník. Než do něj nakoukneš, přečti si následující dvě jednoduchý věty a zkus je jentak odhadem přeložit:

„Kamusta, ano pangalan ko ay Joseph at galing sa Czechia. Gusto ko mainam serbesa, bifstik at magandang babae.“

Tak co, povedl se tvůj překlad? Oo o hindi? Některý slova jsou fakt zvláštní a učení výslovnosti dokáže pobavit. Do ničeho většího se už ale pouštět nebudem. S tímhle slovníkem se snad neztratíš ani ty, ani já. A pokud jo, bude to jen lehce nakakapagpabagabag. Jazyků, resp. nářečí, je na Filipínách spousta a je naprosto běžný, že Filipínec z jihu vůbec nerozumí krajanovi ze severu. S ostravákama a moravákama jsme na tom teda ještě docela dobře.

Hovězí steak nebyl do slovníku přidanej jentak náhodou. Kvalita potravin a hlavně masa je tady nesrovnatelně lepší než v Čechách. U kuřecího se ten rozdíl ani nedá moc poznat, ale hovězí a vepřový, to je prostě lahoda. Steaky jsou měkký a šťavnatý a stačí jen sůl a pepř a při jídle se fakt jen oblizuješ. I uzeniny, salámy a párky jsou vynikající, a ne nijak drahý. Maso se pohybuje v podobnej cenovej relaci jako u nás, což je vzhledem ke kvalitě až neuvěřitelný. Je znát, že je tady celkově dost prostoru na chov a zvířata jsou krmený přírodou a ne chemií. Zelenina a ovoce se na podzim drží na místní poměry na slušnejch cenách, nicméně najdou se výjimky, který si prostě nechceš a ani nemůžeš dovolit. Člověk by řekl, že třeba mořský plody a celkově ryby budou na ostrovním státě levný, ale chyba lávky. Je to jedna z nejdražších potravin. Avokádo teď mimo sezónu jakbysmet. Přes léto se dá jedno pořídit i za 10Kč, ale nyní je běžná cena kolem 75Kč. Jedna z těch levnějších potravin je například kokosový mlíko, který pořídíš v plechovce o objemu 400ml za 30Kč. Pro zajímavost se můžeš podívat na tenhle menší seznam podzimních cen:

• mletý hovězí – 180Kč / 1kg
• vepřový steaky – 165Kč / 1kg
• kuřecí prsa – 195Kč / 1kg
• losos – 525Kč / 1kg
• tuňák – 37Kč / 195g plechovka
• chleba (tvar toastovýho chleba, krájenej) – 40Kč / 1ks
• vejce – 50Kč / 12ks
• brambory – 30Kč / 1kg
• cibule – 30Kč / 1kg
• česnek – 375Kč / 1kg
• brokolice – 30Kč / 1ks
• okurek – 37Kč / 1ks
• rajče – 90Kč / 1kg (na konci léta za 50Kč)
• paprika – 30Kč / 1ks
• zelí – 37Kč / půlka hlávky
• salát – 45Kč / 1ks
• špenát – 52Kč / 1kg (mraženej)
• banány – 42Kč / 1kg
• jablka – 45Kč / 1kg
• hrušky – 30Kč / 1kg
• kiwi – 52Kč / 1kg
• eidam – 105Kč / 1kg
• jogurt – 105 Kč / 1kg
• kokosový mlíko – 30Kč / 400ml
• kokosovej olej – 165Kč / 1kg
• olivy – 37Kč / 350g
• olivovej olej – 165Kč / 1l
• avokádo – 75Kč / 1ks (na konci léta za 15Kč)
• kešu – 140Kč / 450g
• mandle – 143Kč / 450g
• budějovickej budvar – 300Kč / 12lahví 0,33ml

Uvedený jsou většinou levnější varianty danejch potravin. Chleba můžeš koupit klidně i za 80Kč nebo hovězí maso za 375Kč za kilo. Ceny se často z tejdne na tejden měněj podle různejch slevovejch akcí. Tady vidíš spíš zprůměrovaný ceny, který jsem tak nějak za ty necelý 3 měsíce vypozoroval. Ostatní potraviny jsou podobně drahý jako u nás nebo se mi vůbec nedostaly do ruky, takže o nich těžko psát. Zajímavý je, že hodně lidí tady vůbec nejí zeleninu a ovoce a třeba k svačině si dávaj různý brambůrky, sladkosti a sušenky a zapíjej to kolou. Někdo si s přípravou svačiny nebo oběda nedělá hlavu a radši si každej den jezdí kupovat něco na benzínku nebo do mekáče. Není to ani tak z důvodu vyšší ceny zeleniny, ale je to prostě takovej životní styl některejch místních. Já se snažím jíst podobně jako v Čechách a až na pár výjimek pokračovat v paleo stravě. Zatím to vychází zhruba na 2400Kč na tejden, tzn. 9600Kč na měsíc. Doma to pro porovnání vycházelo na cca 5500Kč měsíčně.

V práci je to často docela vopruz, ale najdou se i světlý chvilky, kdy se dobře pobavíme. Na začátku května měl šéf v pátek dovolenou, takže jsme jezdili dělat podlahy jen jako skupina čtyřech Čechů. Když jsme odstraňovali bednění z první podlahy, jeden z místních kolegů přijel zkontrolovat rovnost betonu. Když viděl, že děláme jen my čtyři, dlouho nevylejzal z auta a my se divili, co tam dělá. Po pár minutách otevřel dveře a v autorádiu na plný pecky zněla česká hymna. Bylo to pěkný zpestření dne. Práce jako taková je dost náročná a všichni máme hlavně přes noc problémy s brněním a bolestí rukou. Do týmu k nám před pár tejdnama přibyl další kluk, kterej nedávno přišel s tím, že se nějak blbě vyspal. V noci si prej přeležel ruce a dvakrát ho to mravenčení probudilo. Já se jen začal smát a říkám: „Nene, to sis je nepřeležel. Vítej v klubu.“

Brnění rukou je hodně znát i na kole, ale přece jen dokud je pěkně, není to důvod, proč někam nevyrazit. Vydal jsem se teda k malý vesnici Little River, kde zbejvalo prozkoumat pár posledních míst, který se nestihly tehdy během velikonočním víkendu. Celkem ve třech jsme si projeli Little River Rail Trail, což je trasa vedoucí po místech původní železniční tratě od Little River až do Christchurch. Pár zaběrů z týhle pohodový cesty po rovině a podél jezera uvidíš pozdějc ve videu. Fotky jsou tentokrát jen z dalšího výletu, kterej jsem podnikl o tejden pozdějc už sám. Nad Little River je rezervace Te Oka, odkud se můžeš vydat po prašnejch cestách k několika zálivům. Opět to byla výzva s výrazným převýšením a když už seš tady, chceš toho projet co nejvíc. Znamenalo to teda spooustu nekonečnýho stoupání. Na celou trasu včetně vejškovýho profilu se můžeš podívat tady. K tomuhle profilu se přímo nabízí zmínit i jeden výlet v Livignu vedoucí tunelem do Švýcarska a přes kopce zpátky do města. Ten jsme podnikli před dvouma rokama s Heverem a do teď nás budí ze spaní. I tam to bylo až na dno sil. Odkaz najdeš zde. Naše klasická Prázovka je oproti tomu docela sranda. Tady na Zélandu je super, že i když se cejtíš pod psa a v dálce vidíš tu šílenost, která tě v tom stoupání ještě čeká, tak lidi oceňujou, že to vůbec podstupuješ. Všichni, co kolem tebe do kopce projížděj, mávaj, blikaj a prostě všelijak podporujou. V tu chvíli jim sice zamáváš, ale spíš si tak v duchu přeješ, aby tě naložili aspoň k sobě do kufru.

Doporučený místa k navštívení: Magnet Bay, Tumbledown Bay, Te Oka Reserve, Little River Rail Trail