Měsíce plynou, jaro se ukazuje v plný parádě a svět se točí v jednom velkym průseru. Tenhle text vzniká v době, kdy resort zeje prázdnotou, hranice jsou zavřený a všichni čekáme, co bude dál. Neznámejch je hodně, plánů pokaženejch ještě víc, ale fér je, že jsme na tom všichni víceméně stejně.
Zima v Blue River pokračovala stejně pohádkově jako v měsících na přelomu roku, a i když jsme se už nedočkali čtyřicetistupňovejch mrazů, tak mrzlo až na výjimky pořád. Pořádnou ledovatku jsme zažili několikrát a jednou jsme se u toho s kolegou Jordanem pěkně zasmáli. Na našich pracovních golf kárách jsme jako každej den převáželi potřebnej materiál do srubů a kvůli ledovatce jsme měli na pár místech problémy. V mírnym svahu u srubu “Enchanted Forest” se kola protáčely a nedařilo se nám vyjet nahoru. Jordan teda vystoupil a já se snažil couvnout, aby byla možnost nabrat před svahem rychlost. Jenomže v momentě, kdy se couvání mělo změnit na jízdu popředu do kopce, se po lehkym zabrzdění začala kára točit dokola a klouzat po ledu dolů. V tu chvíli už stačilo jen dodat hlasitý “vííííí” po vzoru Homera Simpsona a Jordan nemohl reagovat jinak než výbuchem smíchu. Posléze to okomentoval slovama, že to vypadalo jako když ve hře Mario Kart přejedeš šlupku od banánu a tvoje kára se začne v tu ránu nekontrolovaně točit dokola.
Sněhu v týhle době už tolik nepřibejvalo a to znamenalo jediný – víc slunečnejch dní, na který se všichni tak těšili. V jeden takovej parádní slunečnej den se nám zaměstnancům poštěstilo dostat se helikoptérou do hor a zalyžovat si v těch nejlepších možnejch podmínkách. Čekání téměř celou sezónu se vyplatilo a zážitek to byl neskutečnej. Nemá smysl to nějak slovně rozmazávat. Bude jednodušší, když si na konci článku pustíš první ze dvou videí a pochopíš. Tuhle lyžovačku v prašanu nám zaměstnavatel umožnil prakticky za pět minut dvanáct, protože jen pár tejdnů na to dorazila epidemie koronaviru i do Kanady a stejně jako všude jinde se to neobešlo bez bezpečnostních opatření. Resort zavřel o měsíc dřív, hodně lidí opustilo zemi a vrátilo se domů a pár dalších se rozhodlo zůstat a netrpělivě vyhlížet, jak se situace bude vyvíjet dál.
Všechno se teď mění prakticky ze dne na den, ale pozitivní náladu se nám pořád daří držet. V kuchyni se chlapi jednou bavili o tom, že nikdo ani neví, co bude zejtra. Na to jeden z kuchařů svym silnym italskym přízvukem s vážností ale vtipně prohlásil: „There is no tomorrow!“, což v překladu znamená něco jako „žádný zejtra už nebude“. No, vzhledem k tomu, že tenhle článek je zdá se dopsanej a vydanej a ty ho teď právě čteš, tak tahle předzvěst úplně nevyšla. Celkově ale není moc o čem psát, protože prakticky celá zima se točila kolem práce, lyžování, hraní deskovek, venčení psů a občasný jízdě na kole. Na další výlety, který by stály za zdokumentování, zatím nedošlo a nezbejvá než doufat, že se ta možnost přes léto přece jen ještě naskytne. Po prvním videu v horách můžeš v tom druhym opět nakouknout do místního městečka Blue River, kde v hlavních rolích vystupujou Nahla a Odin, a ve fotkách pak najdeš tak nějak ode všeho něco. Na jedný fotce uvidíš i naši tabuli s popisem práce na danej den. Naše středisko mělo třikrát tejdně za úkol úklid pokojů v Blue River Motel (ve zkratce BRM) a tuhle práci nikdo neměl rád. Následovala totiž vždycky až po úklidu všech srubů v resortu, kdy se už všichni těšili spíš na odchod domů. Jedno odpoledne museli do BRM s “nadšením” všichni a na tabuli se to s instrukcema lehce zvrhlo. Výsledek je proto zachycenej na fotce. Jinak si asi všimneš, že sněhu postupně ubejvá, ale zas tak zásadní to není. Pořád je ho aspoň tady v Blue River přes půl metru. Jaro je jinak divoký a prakticky skoro pořád se střídaj čtyři roční období. O pestrost každýho dne teda není nouze.
Snad se ti i to málo, co tady je, bude líbit a třeba si i tu lyžovačku užiješ aspoň takhle z pohodlí domova. Závěrem nezbejvá než ti popřát pevný zdraví a optimismus v týhle divný době. A mimochodem – všechno nejlepší k narozkám, brácha! 🙂
Doporučený místa k navštívení: Mike Wiegele Heli Skiing, Blue River, Monashee, Grizzly Hut, Gloomhaven
No nazdárek!!! Děkuju za přání, dobře si to načasoval!!! 🙂 Pěkný, pěkný, pěkný…!!! Když jsem viděl video z lyžovačky, hned mně to připomnělo film The Art of Flight, kde snowboardisty vysazovaly na různejch místech v horách vrtulníkama. A ty akrobatický čísla byly skoro stejný 🙂 A když jsem viděl druhý video, doufal jsem , že uvidím fotku se zátiším fatbiku… co bys řek…., je tam… 🙂 Ale to auto totálně zasněžený, to je nějaký vrak nebo to tam někdo prostě na jaře zapomněl? 🙂 Tak snad budeš mít možnost ještě aspoň trochu cestovat, když seš tak dobrý řidič :))))))) Držím pěsti a ve zdraví se nám vrať!!
Zdár,
jo, chvílema to jako v Art of Flight vypadalo.. prostředím určitě, ale dovednostma už to teda těžce zaostávalo.. 😀 Však proč myslíš, že tam to zátiší je? Bylo dělaný speciálně pro tebe a pro Otu :)). To auto je vrak, kterej je odstavenej na parkovací ploše u lesa. V zimě z něho byla pěkná lavička pro kolemjdoucí :)). Jo, asi bude lepší, když bude řídit někdo jinej.. 😀 Moc díky, brudere. Vy to tam taky ve zdraví přečkejte. PS: Dobře, že nejseš OSVČ :)))))
Ahoj, u nás asi takovou zimu nezažijeme. Už ale chápu, proč ti, co na to mají, jezdí na tu lyžovačku.., to je super už jenom na tom videu. No a dál přeji ať je o čem psát. Určitě bude líp….drž se.
Ahoj,
jojo, přesně tak. Tohle je trochu jiná lyžovačka.. a když ty peníze máš, tak proč to nezkusit. Díky a nápodobně. Všechno nakonec bude dobrý 😉
Nazdar Pepino,
zrovna jsem si pár dní zpátky ríkal, že ti musím napsat, jak to u vás probíhá s tím slavným bacilem, tak vidím, že stejně jak u nás. To lyžování bylo úžasný, takhle se lyžuje – ne na vleku a pak v davu dolu – to nevím, jak se ti bude líbit v Deštný po tomhle zážitku :-)).
U nás všechno při starym, jen musíme po venku všichni chodit s hadrem na puse. Příští týden tu začíná jaro, má svítit a být až 20%.
Tak hlavně at tam jste všichni zdraví a měj se.
Otas
Zdar Oťas,
jo, je to všude stejnej blázinec. Byla fakt klika, že nám ta lyžovačka takhle vyšla. Bylo to boží, ale v Deštnym to taky půjde.. stačí trochu svařáku a bude tam taky hezky :)).
20 stupňů je už pomalu skok do léta.. to už by fakt chtělo pořádně provětrat kolo klidně i s tím hadrem na puse. Nebo minimálně otevřít takovou mini zahrádku přes plot s Mildou a dát si k tomu jedno chlazený.. když už ani do tej hospody nemůžete.
Pozdravuj u vás a taky ať jste všichni zdraví!
PS: Ty, Petr a táta nikdy nezklamete a komentář sem vždycky přihodíte. Díky za to 🙂
No jo vidíš, za zatiší s kolem jsem zapomněl poděkovat, bylo krááásnýýý :-). Na kolo určitě vyrazím tenhle týden. Celou zimu jezdím na cyklotrenažéru – ted jsem se kouknul do Endomonda a za poslední půlrok tam mám 63 indoor cycling tréninků. Tak chci vyzkoušet Prázovku na čas.
Tak to teda klobouk dolů. To třeba ani cestou na Prázovku nebudeš brečet.. :)) Rekord byl kdysi (možná tak 10 let zpátky) přibližně 31m30s.. od křižovatky u Nosků po autobusovou zastávku na Prázovce. Tak hodně zdaru a dej vědět, jak si dopadl.
Ahoj Pepčo,
krásná zima a ve videu bylo vidět, že i teplá – někdo tam chodil v krátkých kalhotách :). Lyžovačka úžasná, ale nemáš toho sněhu už dost? Na Zélandu bylo přece jen víc sluníčka. Snad tu potvoru brzy přejde chuť na lidi a budeš mít možnost cestovat. Díky za články i obrázky. Myslíme na tebe a přejeme vše nej…
Marta a Vráťa
Ahoj,
zima krásná opravdu byla a krkem mi to zatím neleze :). Furt je lepší chodit ve sněhu než šlapat v blátě. Ale rozhodně je příjemný, když svítí slunce a je i k těm deseti stupňům. No a na ty kraťasy tady lidi koukaj s údivem nebo spíš s prstem ťukajícím na čelo :)). Cestování teď není podstatný, hlavní když to všichni včetně vás všech nejen na Skalce ve zdraví přečkáme. Děkuju za zprávu a mějte se fajn.
Ahojky Pepčo, tož taková lyžovačka, to je můj sen, do toho bych dala všechno. I vy jste si to všichni řádně užili – super video i perfektní Tvůj bourák do kupy sněhu.👍 Pepčo, věřím, že si tam zaziješ i to nádherné jaro a léto. Snad toho šíleného strašáka sluníčko zažene. My už tady jsme tedy trochu mimo, protože už uklízíme úplně všude po baráku. A to u nás přeci není normální! Hlavně buď fit a nějak tu ponorku zvládneme. Pa Danča
Ahoj Dančo,
jo, tam nahoře jsem si na tebe vzpomněl, jak by sis to s náma taky užívala. Byl to zážitek.. no a ty výhledy k tomu, prostě pajáda. Doma to musí bejt na palici, ale pokud je furt co uklízet, tak ještě není tak zle :)). Moc děkuju, ono to všechno nějak dopadne. Vy to tam taky ve zdraví a s dobrou náladou zvládněte.