Jako v pohádce

Od minulýho článku uplynul nějakej ten tejden a už teď na začátku února se dá s klidem říct, že takovouhle zimu málokdo z nás ze středu Evropy kdy zažil. Silný mrazy, hromady sněhu a s tím i ty pravý bílý Vánoce. Když se procházíš lesem nebo i jen vesnicí, připadáš si fakt jako v pohádce.

Všechno začalo v půlce prosince, kdy pět dnů za sebou nepřetržitě sněžilo a všechno včetně dvanácti heliportů v resortu se schovalo pod bílou deku. Vyhrnování cest a chodníků probíhalo téměř bez přestání. To, co vyhrneš, je za pár hodin k nepoznání a můžeš zvesela vyhrnovat znova. Jediný, co se mění, jsou rostoucí hromady sněhu všude kolem tebe. Když mantinely podél cest začaly zakrejvat dopravní značky a z větší části i výhled na jednotlivý domy, přidalo se do toho i trochu mrazu. Jak už bylo minule řečeno, teploty k mínus dvaceti už byly docela běžný, nicméně v půlce ledna jsme mohli zažít téměř dvojnásobek. Ranní teplota mínus 39 tě odrazuje vůbec vytáhnout paty z baráku, ale zároveň tě to nutí vyjít ven a opravdu si tu zimu zažít. Ve fotkách i videu jsou záběry z onoho mrazivýho rána a pozdějc i slunečnýho dne, kdy omrzaly vlasy i řasy na obličeji.

Slunečný dny by se do teď daly spočítat na prstech jedný ruky, a proto i přes ty nízký teploty nešlo zůstat jen sedět doma. Věčně oblačný dny můžou časem lízt na nervy, nicméně kombinace pravidelný denní dávky novýho sněhu a dobrý party v práci i mimo ni tě ten nedostatek slunce až tak netrápí. Při prvnim slušnym přídělu, kdy během dne napadlo kolem 40cm a údržba nestíhala včas vyhrnovat, začaly stávkovat naše golf káry, se kterejma se normálně pohybujeme po celym resortu, a tak jsme místo toho museli sednout do dodávky. Netrvalo dlouho a narazili jsme na samotnýho pana Mika Wiegeleho, zakladatele a majitele resortu, kterej nás mávnutím zastavil. S napětím jsme čekali, co bude následovat, a on nám s vážnym výrazem řekl: „Chlapi, proč jste teď v dodávce? Proč místo toho nelyžujete?“ Tím jen potvrdil, že lyžování je jeho život, a i teď ve věku 81let ho pravidelně vidíš na běžkách, v posilovně a samozřejmě na kopcích s helikoptérou. Pokročilejší věk se na něm dost podepisuje, ale dokud to jde, tak se pořád snaží bejt aktivní.

Návštěvníci resortu nejsou tak úplně obyčejný lidi, jelikož nejlevnější balíček heli lyžování na 3 dny se pohybuje kolem 90tisíc Kč a nejdražší na 7 dní se soukromou helikoptérou vyjde až na 3 a půl milionu korun! I přes tuhle vysokou cenu tady těch soukromejch letů není fakt málo. V práci nám pravidelně opakujou, že soukromí hostů je prioritou a že nikdo o nich nesmí šířit fotky a žádný další informace. Těžko ale zamezíš tomu, že se mezi lidma rozkřikne, kdo ze vzácnejch hostů se tu zrovna nachází. Probíhá to asi takhle: „Vím, že bych ti to neměl(a) říkat, ale víš, kdo se včera v jednom ze srubů ubytoval?“ Přesně tímhle způsobem se bleskurychle rozšířila informace, že je tu mezi náma jedna z hvězd filmovýho plátna nebo i jedna superstar ze světa motor sportu. To si tak jednou ráno plníš pracovní povinnosti, projíždíš kolem hostů čekajících na přistávající helikoptéru a v ten moment tě zarazí jedna ze tváří, kdy si říkáš: „Tenhle chlápek je mi nějakej povědomej..“ Většinou ale není čas ptát se kdo je kdo (a navíc je to samozřejmě zakázaný), takže jen mávneš rukou a pokračuješ dál. Pár hodin na to tě zastaví kolega a říká: „Nikomu to neříkej, ale v resortu je Lewis Hamilton!“ Jo, přesně ten Lewis Hamilton, několikanásobnej mistr světa Formule 1. S nadšením jsme proto pár dní na to přijali úkol dovézt něco do místa, kde byl právě Lewis ubytovanej, a kolega se tam s nadějí, že by ho taky mohl potkat, vydal. Když se vrátil, tak smutně prohlásil: „Tak bohužel se už odhlásili a jsou na cestě domů.“ Pak ze srandy dodal: „Když už nebyla možnost ho potkat, tak jsem si aspoň čuchnul k jeho polštáři!“

Teploty ke čtyřiceti stupňům pod nulou byly něčím novým pro většinu z nás a o to víc pro Australany při vědomí, že ve stejnou dobu je u nich doma na druhym konci planety o 80 stupňů víc. I severní pól hlásil „jen“ -35 stupňů, což naznačuje, že tady byla fakt kosa. O dva dny pozdějc, kdy se lehce oteplilo, jsme si se spolubydlícím říkali: „Nepůjdeme se projet na kole, když je jen mínus dvacet?“ Fakt to s nadsázkou vypadalo, že bychom si snad mohli oblíct kraťasy a vyrazit na fatbike (speciální kolo do sněhu). Právě ve chvíli, kdy se teploty na chvilku ustálily na těch dvacet pod nulou, se tady začalo polejvat místní hokejový hřiště, aby se mohlo začít bruslit. Jenomže to netrvalo dlouho a jako na potvoru se během tejdne oteplilo o 45 stupňů a začalo pršet. Sníh mizel před očima a hustý sněžení na pár dní nahradil slušnej slejvák. Okolní města jako Clearwater nebo Valemount přišly o podstatnou část sněhový pokrývky, nicméně tady v Blue River byla zásoba taková, že ve finále není až zas tak poznat, že něco ubylo. Po prudkym dešti začalo samozřejmě okamžitě mrznout a všechno se proměnilo v jednolitou vrstvu ledu. Stačilo by si doma před vchodem nasadit brusle a v klidu dobruslit až do práce. Naštěstí tuhle vrstvu brzo schovalo zhruba 30 čísel novýho sněhu a teploty se v době vydání tohohle článku zatím naštěstí udržujou pod nulou.

Na snímcích níže se můžeš podívat na to, jak tady postupně během posledních dvou měsíců přibejval sníh, jak to vypadá uvnitř domu (nebo spíš zámku) Mika Wiegeleho, taky uvidíš dvoutejdenní štěňata narozený kousek od Valemountu a k tomu i vodopády v parku Wells Gray, který si měl(a) možnost vidět v podzimních záběrech pár měsíců zpátky. Ve fotkách se sem tam najde i nějaká ta speciální tequila a důvod pro to je jednoduchej. Do rukou se nám dostalo pár zajímavejch (byť prázdnejch) kousků opravdu kvalitní tequily. Jeden z nich byla vysoká lahev, která už od pohledu napovídala, že se nejedná o úplně levný zboží. Při vyhledání ceny na internetu nejdřív vyskočila cena samotný prázdný lahve na eBay v hodnotě 900 Kč a až po tom cena plný lahve v přepočtu za 5 tisíc Kč. V porovnání s tím vypadá stříbrná Olmeca za 600 Kč jako výrobek likérky Drak. Holt ne každej si může něco takovýho dovolit. Ale furt lepší si za ty peníze koupit právě tu Olmecu, než dražší a hlavně prázdnou flašku jiný značky, no ne?

Doporučený místa k navštívení: Mike Wiegele Helicopter Skiing, Mud Lake, vodopády ve Wells Gray v zimě