Začátky pod stanem

Jak už zaznělo v minuly článku, začínat od nuly není vždycky sranda, ale když už máš auto a stan, dejchá se ti přece jen o něco líp. V dubnu není úplně zvykem, že by v Britský Kolumbii bylo teplo na stanování, ale občas se na tebe může usmát štěstí. My jsme to riskli a rozhodli se prvních pár tejdnů strávit pod stanem. Do doby, než bude jistý, kde se kvůli práci usadíme. Cesta z letiště ve Vancouveru byla únavná, ale hned první noc pod stanem u jezera naznačila, že tenhle začátek může bejt něco jako dovolená.

Naše kroky směřovaly na sever k nám dobře známejm místům jako Clearwater a Blue River se zastávkou u kamarádky v Kamloops. První noci byly pro stanování téměř ideální, ale čím víc na sever jsme se posouvali, tím víc pochopitelně přituhovalo. Po několika nocích, kdy teploty klesaj pod nulu a v noci se budíš zimou, ti tak trochu nezbejvá nic jinýho, než si pořídit lepší spacák a teplejší oblečení. Anebo rovnou nějakej bejvák, ne? Když se ale rozhoduješ mezi dvěma místama, kde můžeš pracovat a který od sebe jsou “jen” 10 hodin jízdy autem, tak se úplně nechceš hned k něčemu upisovat.

Spaní pod stanem a obecně cestování v tuhle roční dobu rozhodně má svoje výhody. Dává ti to možnost uživat si klidu a objevovat krásný místa bez dalších turistů kolem tebe. Navíc po letošní mírný zimě nebylo na horách moc sněhu, takže díky tomu byla možnost dostat se i do trochu vyšších míst. A k tomu se jako bonus dá připsat i to, že se ještě nestačili probrat komáři a podobný prevíti, takže můžeš v klidu sedět u ohně, aniž by tě to neustálý bzučení dohánělo k šílenství. Ale neboj se nic, o komárech bude určitě řeč příště.

I přes ty ranní mrazíky se hlavně o víkendech pár dalších cestovatelů v kempech našlo. Jeden z nich si místo stanu pověsil mezi stromy hamaku a se sousedskym pozdravem nás přišel obdarovat kusem dřeva do ohniště. Na dotaz, jestli mu v noci v tý hamace nebude zima, odpověděl, že má dost dřeva a k tomu i nějaký víno, takže to bude v pohodě. Jeho přízvuk už něco naznačoval a po chvíli společnýho rozhovoru to všechno dávalo smysl. Tenhle bejvalej kuchař totiž pochází z Ruska a jmenuje se Dimitri.

Dimitri se k nám přidal na jednu partičku karetní hry Scout, během který jsme si ve zkratce popsali naše životní příběhy. Dimitri už 5 let žije v Kanadě, kam se dostal díky tomu, že mu kvůli politickejm názorům nebyl v Rusku obnovenej pas, a Kanada mu poskytla azyl. Když přišla řeč na jeho jméno, tak v klidu řekl: “Moje jméno jsem nikdy neměl moc rád. Každej ruskej gangster v cizích filmech se jmenuje Dimitri a taky každej druhej pes v Rusku se jmenuje Dimitri. Ale lidem tady se tohle jméno líbí, tak jsem se s ním už smířil.” V Kanadě si poměrně rychle našel práci v bance a na náš dotaz, jak se mu to bez vzdělání povedlo, s úsměvem odvětil: “Prostě jsem šel na pohovor a vzali mě.”

Často se vyplatí se o něco snažit, i když je to zdánlivě nedosažitelný. Dimitrimu se to rozhodně vyplatilo, a i z toho důvodu musel druhej den vyrazit zpátky domů a do práce v Edmontonu. Noc byla tehdy mrazivá a k večeru se kolem kempu procházel medvěd, ale i Dimitri to v hamace v pohodě prospal. My jsme se druhej den přesunuli jen o pár kilometrů vedle do městečka Clearwater, kde si Fíbí našla práci a hned na to jsme si našli i bydlení. A tím skončila i tahla povedená mini-dovolená.

Doporučený místa k navštívení: Wells Gray Provincial Park, Candle Creek Trails, Raft Rim Recreation Site, Raft Cliffs