Zvířecí hotel

Je tomu už víc než 2 roky, co se tady objevil poslední článek K jezerům a ledovcům, ale i přes konec pracovní dovolený v Kanadě se mi poštěstilo tuhle zemi opět navštívit a zažít věci, se kterejma stojí za to se i takhle zpětně podělit.

Vše začalo v létě 2021, kdy celej svět pořád bláznil kolem covidu a jinak tomu nebylo ani za velkou louží. Už přelet do Londýna začal zajímavě. V hale před nástupem do letadla se shlukla zády otočená skupinka povědomejch hlasů. Nebyl to nikdo jinej než fotbaloví komentáři z ČT Sport v čele s Mírou Bosákem. V takovou chvíli si říkáš, že by bylo fajn sedět v letadle někde poblíž, a tak trochu koutkem oka sleduješ, na jaký sedadlo si to pan Bosák namíří. Po chvilce napětí, kdy si ostatní komentáři sedali poblíž na druhý straně uličky, přišel na řadu ten nejznámější z nich a světe div se – sedl si přímo vedle mě. Pánové měli namířeno na fotbal a čekal je jeden navazující let. Na přestup neměli moc času a nepomohlo jim ani zpoždění tohohle letu do Londýna. Po přistání proto jeden z komentátorů řekl: “Míro, to vypadá, že si teď dáme rychlou čtyřstovku.” Všichni se zasmáli a okamžitě se vydali směrem k východu. Bůh ví, jestli za to zpoždění částečně nemohla situace, kdy si jeden pasažer zabalil powerbanku do krosny. To je totiž zakázaný a všechny baterie musej bejt v příručním zavazadle. Když se teda ještě v Praze před odletem ozvalo hlášení “Cvejn se okamžite dostaví na přepážku zavazadel”, přišla řada na mojí rychlou čtyřstovku.

Přelet na druhou stranu světa už probíhal v klidu a zároveň i krásně s pohledem na polární záři nad Grónskem. Hned po příletu do Vancouveru však začala tvrdá realita. Vyplňování papírů, podstoupení testů a odpovídání na desítky otázek. V tý době nebyla ani přes negativní výsledek testu jiná možnost než jít na dva tejdny na hotelovou samotku. Tahle samotka samozřejmě nebyla zadarmo a na vybranou jsi měl(a) maximálně hotel, ve kterym skončíš. Nejlevnější z nich byl takovej, kde jeden normální oběd vyšel na 935 Kč. Pokoj v klimatizovanym hotelu ale nakonec nebyl tak zlej. Venkovní teplota se totiž pohybovala i kolem 45 stupňů, a nejen Britskou Kolumbii sužovaly lesní požáry. V týhle části světa teda můžeš zažít oba extrémy, 40ti stupňový mrazy i 40ti stupňový vedra. A tenhle způsob léta zdál se bejt poněkud nešťastným. Venku se dalo vydržet jen v ranních hodinách a to jen ve dnech, kdy se vítr uráčil odvát ten věčnej dým na druhou stranu. Požáry se jednu dobu dostaly dokonce tak blízko (cca na 20km), že celá oblast, kde jsme bydleli, musela bejt ještě v noci i včetně zvířat evakuovaná. To nahrálo návštěvě milovanýho Blue River a známejch tváří ze zimního heli-resortu. Blue River se nachází několik hodin severně od Kamloops a rozdíl v počasí byl obrovskej. V barevnym porovnání by se to dalo popsat jako žlutá versus zelená. Kamloops byl prakticky středem pozornosti letních veder, zatímco Blue River si užívalo příjemný léto plný zeleně.

S příchodem podzimu nás okolnosti donutily přestěhovat se z ranče v Kamloops přímo do velkoměsta Calgary. To přineslo jednu velkou výhodu – vzdálenost jednu hodinu k nádhernýmu pohoří Rockies a okolním národním a provinčním parkům. V podzimních dnech, kdy je většina turistů již zalezlá doma, to je ideální příležitost prozkoumat další krásný místa týhle části země. Zde už další slova nejsou potřeba – fotky a videa to shrnou líp než tisíc slov.

V únoru přišlo na řadu další stěhování, a tentokrát o dost náročnější – z Kanady do ČR. To vše stále v době covidu, se spoustou zavazadel a hlavně s Odinem a Nahlou. Zajištění všech dokumentů, očipování psů a odeslání desítek krabic před odletem není zrovna sranda, ale furt je to nic oproti tomu, co zažívají psi během letu. Odin občas dokáže bejt agresivní, a tak jsme ani nevěděli, zdali nám vůbec bude dovoleno odletět. V Calgary byli oba psi překvapený, co se děje, ale na kotce už byli zvyklý a cejtili se v nich relativně bezpečně. Kromě jednoho Odinova vrčení na obsluhu letiště to proběhlo překvapivě v klidu. Přituhovat začalo až po příletu do Amsterdamu. To si tak s napětím z dálky sleduješ, jak jsou oba kotce vykládaný z letadla a říkáš si: “Tak teď už jen přelet do Prahy a máme to za sebou”. Jenomže pak ti přijde smska, že všechny lety z Amsterdamu jsou kvůli bouři zrušený a že máš začít hledat náhradní let, případně dočasný ubytování. Co teď? Běháš po letišti a snažíš se zjistit, kde jsou psi, a jakákoliv fronta k zákaznický podpoře, kde se můžeš něco dozvědět, má doslova půl kilometru. Jedna paní naštěstí byla ochotná nám pomoct a zjistila, že Odin a Nahla byli převezeni do zvířecího hotelu a že nemusíme mít obavy. Dobrá, pak už teda zbejvá jen počkat si 6 hodin ve frontě a zařídit si hotel a let do Prahy.

Místo přímýho letu do Prahy jsme dostali náhradní let přes Frankfurt. To znamenalo jeden přestup navíc nejen pro nás, ale i pro psy. Aby toho nebylo málo, tak do Frankfurtu letělo malý letadlo, který dle předpisů nezajišťuje převoz zvířat. Před odletem jsme na přepážce zjišťovali, jak na tom psi jsou, a obsluha začala ověřovat, kde jsou a jak je dostat do Frankfurtu. Psi si podle všeho nejprve udělali výlet z hotelu k našemu letadlu a pak je v domnění, že je do letadla naložit nemůžou, odvezl “taxík” zpátky na hotel. Po několika telefonátech se obsluze podařilo zajistit, že to nakonec půjde – že se dva kotce do zavazadlovýho prostoru přece jen vejdou. Znamenalo to teda další “taxík” ze zvířecího hotelu k letadlu, kde jsme je aspoň z okna na dálku konečně viděli. Klika celkově byla, že jsme tyhle věci museli řešit v Amsterdamu. Všichni byli ochotný a snažili se pomoct. Nikdo navíc neřešil covid a roušky, takže to bylo jako v jinym světě.

Po příletu do Frankfurtu ale hned vyšlo najevo, že ten jinej svět končí na hranicích Nizozemska. Všichni měli roušku, většina byla protivná a koukala na nás přes prsty. A to jsme je jen prosili, aby zajistili, že oba psi opravdu poletí do Prahy s náma. Každej říkal “jo/určitě/není důvod, proč by neletěli” až do chvíle, kdy se patnáct minut před odletem ozvalo moje jméno k přepážce. Tam nám obsluha oznámila, že aerolinky KLM nemají smlouvu s Lufthansou na převoz zvířat a že to budeme muset doplatit (a pak si to nechat proplatit od KLM). Deset minut se v systému snažili naše letenky upravit a když už letadlo mělo odlétat, tak jen zoufale mávli rukou a řekli: “Radši běžte.” A s úsměvem dodali: “Psi jsou už také na palubě.” S úlevou jsme teda jako poslední pasažéři nasedli do letadla a těšili se na přílet do Prahy. Možná si říkáš, že od teď už muselo bejt všechno v pohodě, ale opak byl pravdou. Hned po příletu do Prahy mi přišla další smska: “Dvě zavazadla s označením XX a XY zůstala ve Frankfurtu a budou doručena do 48 hodin.” V panice jsme začali hledat, o jaký bágly se podle označení jedná, a s hrůzou jsme zjistili, že jeden z nich byl kotec se psem. Dovedeš si asi představit, že v tu chvíli, by se v nás krve nedořezal. Nezbejvalo teda, než jít k přepážce pro nadrozměrný zavazadla a čekat. Nejprve se objevilo kolo, který bylo tím druhým “ztraceným” zavazadlem, a pak Nahla s Odinem. Oba koukali do prázdna a chvilku jim trvalo, než si uvědomili, že mají let za sebou a že jsme to my, kdo na ně mluví a otevírá jejich kotec. Pak už následoval výbuch nadšení, skákání, kňučení a úlevy.

Místo dvou báglů, který údajně zůstaly ve Frankfurtu, nedorazily jiný tři. V tu chvíli to ale bylo úplně jedno, protože psi byli v pořádku v Praze. Označení báglů někdo zmastil asi už v Calgary a korunu tomu dali ve Frankfurtu, kde pomotali i naše jména. Obsluze v Praze jsem říkal, že jedno zavazadlo je moje a další dvě jsou mojí přítelkyně. Paní se na mě s úsměvem podívala a řekla: “Vaše přítelkyně je Josef Reichelt?”

Přesun to byl divokej, ale vše nakonec dopadlo dobře a i ztracená bagáž dorazila po dvou dnech domů. Psi si na nový prostředí zvykli rychle, ale jetlag, resp. časovej posun, je ovlivnil stejně jako kohokoliv jinýho. Ve dvě hodiny v noci na nás s nadšením koukali a na očích jim byla vidět otázka: “Tak půjdeme už na tu procházku?” Celkově z toho všeho máme nezapomenutelný zážitky (který bychom možná radši i zapomněli) a Nahla s Odinem si s sebou přivezli cedulku: “Užil(a) jsem si pobyt ve zvířecím hotelu v Amsterdamu.”

Doporučený místa k navštívení: Campbell Lake, Scuitto Lake, Eleanor Lake, Nose Hill Park, Rawson Lake, Sarrail Ridge, Lillian Lake, Moose Trail