Alberta

Letní měsíce zdá se jentak mávly rukou a zmizely, nicméně během toho mávnutí se poštěstilo navštívit další místa v zemi javorovýho listu. Většina z nich se nachází v sousední provincii Alberta a vzhledem k blízkosti k velkej městům jako Calgary a Edmonton, se jedná o turisticky nejnavštěvovanější lokality. Tak s chutí do toho, nebo ne?

Ještě před samotnym překročením pomyslnejch hranic je nutný zmínit jednu zajížďku ještě na území Britský Kolumbie. V minulym videu, který se teď nachází i tady pod textem, si měl(a) možnost nakouknout hned k několika jezerům, obzvlášť k dominantně vyhlížejícímu jezeru Lake O’Hara (na obrázku výše vpravo). Tohle místo se nachází 11km od parkoviště a je dostupný buď autobusem nebo pěšky. Letos ti kvůli covidu ovšem nezbejvá nic jinýho, než si těch 11km tam a zpátky odšmajdat pěkně po svejch a když k tomu pak přidáš okruh 8km horskym terénem k úžasnýmu ledovcovýmu jezeru Lake Oesa, dá ti to rovnejch třicet. Ke konci sice meleš z posledního, ale pokud si na tu zdlouhavou lesní cestu pustíš nějakou tu audioknížku, není tak zle. Nám dělaly doprovod anglický knížky o Zaklínačoj a tím se tak aspoň trochu dalo zapomenout, že oba pesani, Nahla a Odin, tentokrát zůstali doma. Lake O’Hara je nádherný a velmi oblíbený místo a díky zrušenejm autobusovejm spojům ho letos můžeš mít téměř jen pro sebe. My jsme během celýho dne potkali snad jen deset lidí, čemuž se ani nechce věřit.

Přesnym opakem, co se množství turistů týče, bylo pro změnu Lake Moraine (na obrázku níže). K tomuhle jezeru si můžeš vyjet autem, ale kapacita parkoviště je omezená a jakmile není místo, tak se cesta všem nově příchozím uzavírá. Abys měl(a) jistotu, že nepojedeš jentak nazdařbůh, musíš vyrazit ještě před svítáním. O to horší to je, když všechny kempy v národním parku Banff jsou beznadějně plný a nezbejvá ti než zakempit trochu bokem. To „trochu“ bokem znamená 40 minut jízdy autem, takže musíš vstát třeba ve 4:30 (s tím, že prakticky dle času Bristký Kolumbie je to pro tebe 3:30), sbalit věci včetně stanu a vyrazit. Nám se podařilo dostat na parkoviště u jezera, kde v tu dobu stálo už přes sto aut, v 5:40. Celková kapacita je něco kolem 160 aut a chvilku po šestý ráno už bylo beznadějně plno. Většina lidí ale čeká na východ slunce a na delších túrách už zas tolik lidí nepotkáš. Prvotní dojem přelidněnosti teda rychle opadne a můžeš si zas v klidu užívat krás okolních hor a ledovců.

Brzký vstávání není nic tak hroznýho, ale za tmy a s čelovkou přece jen nevidíš všechno. Obzvlášť jednoho ze psů, kterej tě nadšeně vítá a trochu nešťastně ti packou hrábne do obličeje. V mym případě to trochu schytalo levý oko, jež si pak odpoledne vyžádalo návštěvu oční kliniky v Goldenu. Tahle malá epizoda ukázala, jak ochotný a vstřícný lidi aspoň na týhle klinice jsou, když mě před zavíračkou prohlídli a dokonce i zavolali do lékarny, aby tam vydrželi o pár minut dýl, ať si můžu vyzvednout potřebný oční kapky. Při návštěvách klinik máš v týhle době samozřejmě povinnost nosit roušku a nejinak tomu je i například v obchodech ve městečku Canmore. Když se s takovou povinností před tím nikde nesetkáš, tak tě ani nenapadne číst cedule při vstupu do obchoďáku, a o to divnější pak je, když kolem tebe každej do jednoho má přes obličej roušku. Fabienne si po chvíli plakátu o povinnosti nošení roušky všimla a prohodila: „Mám pocit, že porušujem zákon.“ Rozhlídli jsme se teda kolem sebe, mávli rukou a pokračovali dál v nákupu. Po celou dobu nám nikdo nic neřekl a kupodivu se na nás prodavačka i usmívala. Po tomhle nákupu jsme se do stejnýho krámu ještě jednou vrátili doplnit pitnou vodu a, aby se neřeklo, tentokrát už poslušně s rouškou.

Popisovat každý navštívený místo opět nemá smysl, nicméně za zmínku určitě stojí imaginární vyvěšení vlajky naší Furtlandie na místě zvanym Tent Ridge (na obrázku níže). Na tuhle parádní vyhlídku se dá vyškrábat téměř po čtyřech a nahoře tě čeká slušnej fičák, nicméně i přes tu námahu a hlavně přes 60km dlouhou prašnou (a dost rozbitou) cestu, se to prostě vyplatí podstoupit. Nahoře se nám poštěstilo potkat holčinu, se kterou jsme se jen tři dny před tím poprvé viděli na Sentinel Passu u Moraine Lake a která se tam sama nabídla, že nás společně se psama vyfotí. Zasmáli jsme se tomu, jak naše kroky jdou stejným směrem, a s rozloučením jsme vyrazili směrem na sever k motelu Saskatchewan River Crossing. kde na nás čekal Arland, kamarád a bejvalej kolega z Blue River. Ten nás vzal na klidný a víceméně opuštěný místo ideální pro kempování, kde jsme posezením u ohně a sledováním hvězdný oblohy zakončili tenhle výlet po kanadskejch „Rockies“.

Jako perličku na závěr by se dalo zmínit opět něco ze zvířecí říše. Na některejch parkovištích a kempech v jižní části Britský Kolumbie je na plakátech výstraha na přítomnost dikobrazů. Tyhle stvoření údajně žvejkaj gumy, hadice a podobný části vozidel, a proto se doporučuje celý auto obehnat pletivem, aby se pod něj žádnej z nich nedostal. Přes den by to neměl bejt problém, ale pokud jdeš na vícedenní trek a auto někde u lesa necháváš přes noc, pak se asi vyplatí to neriskovat a to pletivo, který je na některejch parkovištích volně dostupný, prostě použít. Asi by to nebylo úplně příjemný vrátit se k autu a mít kola děravý jak cedník. Hlavně když v okolí třiceti kilometrů není žádná civilizace a vlastně ani mobilní signál.

Doporučený místa k navštívení: Yoho National Park (Lake O’Hara, Lake Oesa, Wapta Falls), Valhalla Provincial Park (Gwillim Lakes), Kokanee Glacier Provincial Park (Kaslo Lake), Banff National Park (Moraine Lake, Sentinel Pass, Lake Louise, Devils Thumb), Spray Valley Provincial Park (Tent Ridge), Icefields Parkway (Parker Ridge), Vision Quest